Krása přírodního materiálu, jakým je dřevo, je věčná. Intarzie neboli zdobení ploch vykládáním různobarevnými dřevěnými dýhami obdivujeme na starožitném nábytku, parketách a dveřích nejen na zámcích.
Jde o techniku historickou: používání dýh znali už Etruskové a Egypťané. Rozvoj nastal ve středověku a největší rozkvět ve Francii za dob Ludvíka XIV a XV, kdy se používaly k výzdobě přepychového nábytku. Ve stejné době byl totiž sestrojen stroj na řezání dýh. Lepilo se kostním klihem. Fantazie uměleckých truhlářů byla neomezená. Od geometrických vzorů, olemovaných úzkým proužkem přešli ke květinovým motivům, poté k obrazům krajin např. s loveckou tématikou.
Také dnešní moderní doba přeje oživení starších technik. Mění se jen účel použití na něco tak praktického, jako je servírovací tác nebo jen obrázek na zeď pro radost. V každém případě intarzované dřevo interiér proteplí a sjednotí nestejnorodý nábytek.
Na těchto stránkách bych chtěl čtenáře seznámit s principy této techniky, případně pomoci s realizací vašeho námětu. Kontaktovat mě můžete v listárně nebo marcan@post.cz.
Učím se druhým rokem uměleckým truhlářem. Pro toto řemeslo jsem se rozhodl už v osmičce. U nás doma se pořád něco kutí. Dotýkal jsem se různých materiálů a dřevo mi připadalo takové příjemně voňavé a teplé. Hned v prvním ročníku SOU jsme vyráběli šachovnici.
Máma a její kamarádky z ní byly nadšené a donutily mě, abych jim připravil kurz. Byla to dřina, hlavně sepsat návod a umět se vším poradit. Kromě dýhování také trochu soustružím a vyrobil jsem si rukojeti k nářadí. Udělal jsem několik poliček a stolků a také dvě postele. Můj zatím největší výrobek je regál na archivní víno, který už pomalu začínám zaplňovat. Snažím se pracovat co nejvíc pečlivě, abych jednou mohl své výrobky nabízet.
Pro seznámení s technikou mi připadá nejjednodušší výroba jednoduché podložky pod čajovou konvici. Ještě nevím, jak budou dýhy po delší době reagovat na vlhko a teplo, to se ukáže časem. Zatím k odlepení ani ztmavnutí nedošlo. Z postupu lze odvodit zhotovení složitějších výrobků.
Vhodným podkladem pro polepení dýhou je kousek překližky. Kazy se vytmelí lepidlem smíseným s pilinami a vybrousí.
Při dýhování dáváme přednost originálním dřevům nebo mořidlem přibarvíme do požadovaného odstínu. Vybíráme kontrastní barvy dřeva, protože lakováním trochu ztmavnou. Dýhy se ukládají zatížené ve tmě. Zvlněné lze navlhčit a přežehlit žehličkou. Máte-li problém sehnat materiál, můžu nabídnout ze svých zásob.
K zajištění nařezaných motivů budeme potřebovat navlhčenou papírovou lepenku. Též lze použít páskovou krepovou lepenku (z Obi nebo Baumaxu), která se používá například při natírání oken. Její výhoda je, že se nemusi vlhčit. Pro vlastní lepení na destičku používáme lepidlo např. Dispercol. Aby se plocha přilepovaného motivu nepohnula, zajistí se na hranách dřevěnými špalíčky.
Na konečnou úpravu je vhodný rychleschnoucí nitrocelulózový lak nebo vodou ředitelný lak na podlahy.
Na nakreslení návrhu a vyměření motivů budou potřeba běžné kancelářské potřeby. Řezání dýh je spolehlivé speciální dýhořezkou (pilka s jemnými zuby ve tvaru vajíčka s držadlem), ale stačí skalpel nebo ostrý odlamovací nožík. K lisování použijeme stahováky. Na očištění ploch a hran se neobejdeme bez rašple, pilníku a brusného papíru. Nesmíme zapomenout na štětce: na oprášení prachu po broušení, na lepidlo a na lakování.
Návrh by měl být jednoduchý bez zbytečných detailů. Začíná se od středu. U úzkých částí motivu volíme podélný směr vláken,
aby se dýha nelámala. Řežeme nejprve větší díly, k nim přisazujeme menší dílky kvůli šetření materiálem. Motiv doporučuji
olemovat úzkými páskami dýhy. Je to stejně efektní a mnohem méně pracné než vyřezávat přesně stejný otvor do okolní dýhy
a do něj motiv vsazovat.
Obdobně si připravíme obrázek pro spodní stranu. Rozměr obou obrázků má přesahovat základní destičku asi o 1 cm na všech stranách.
Přesně nařezaný motiv sestavíme těsně k sobě tak, aby mezi dílky dýhy nebyla žádná mezera. Motiv je lícovou stranou nahoru.
Pomocí kousků vlhké papírové lepenky přelepíme řez nejprve napříč. Poté větším kouskem lepenky přelepíme přes celý řez
podélně. Stejně slepíme druhý obrázek.
Na rubové strany obou obrázků zkusmo položíme překližkovou destičku a vyměříme místa, kde se nalepí špalíčky. Účelem je, aby se
obrázky při lepení na destičku a lisování nepohnuly.
Na destičku i rub obrázků se nanese štětcem rovnoměrná vrstva lepidla. Přiklopí se na sebe.
Lisovaná plocha zakryje novinami. Polepená a obalená podložka se stáhne pomocí stahováků od středu k okrajům.
Necháme stáhnuto nejméně 15-30 minut, nejraději přes noc.
Po uvolnění stahováků opatrně oloupneme přečnívající části obrázků se špalíčky.
Skalpelem seškrábneme lepící pásku a obrousíme její zbytky.
Obroušený povrch oprášíme štětcem. Pokud je potřeba vyspravit nějakou mezírku, vytmelí se lepidlem s pilinami a přebrousí. Lakujeme tahy štětcem v jednom směru tak, aby se na nalakovaném podkladu neudělaly žmolky. Lak necháme zaschnout asi 15 minut a nátěry opakujeme s přebroušením 2x až 3x.
Pokud se vám podložka pod čajovou konvici podařila, můžete se pustit do odvážnějších pokusů, například do výroby dýhované šachovnice nebo dokonce šachového stolku.
Z několika dýhovaných podložek se můžete pokusit sestavit šperkovnici.
Pokud jste něčemu nerozuměli, napište mi marcan@post.cz nebo do
listárny.
Článek "Intarzie" doposud ohodnotili 4 čtenáři průměrnou známkou 1.25.
