V dnešní době čím dál více lidí pociťuje potřebu návratu "ke kořenům". V souladu s tím
stoupá obliba přírodních materiálů, jako je proutí, sláma, šustí, různé traviny, listy apod., které
upoutávají barevností, vůní, tvary i strukturou. Nasbírané materiály se obvykle používají k aranžování
se suchými květinami. Od dekorativní funkce je jen krůček k tomu, vyzkoušet si tradiční
řemesla: pletení košíků, šití ošatek, výrobu panenek ze šustí a dalších zvykoslovných předmětů.
Košíkářství v českých podmínkách je zaměřeno především na zpracování vrbového proutí nebo
dováženého pedigu (vnitřní část liany Calamus rotang). Méně často se využívá sláma, orobinec a loubky
(naštípané proužky dřeva). Relativní dostupnost a láce proutí se odráží v nabídce prodejen s proutěným zbožím,
kde převažují výrobky z vařeného loupaného proutí. Zřídka se objeví košík z neloupaného proutí nebo bílého,
loupaného v míze. A zcela ojediněle z proutí jiných keřů a stromů. Výhodu mají zahrádkáři, kteří si vlastní
proutí mohou vypěstovat sami.
Technologie košíkářství vychází z textilních řemesel, především tkaní, resp. u ošatek ze šité krajky.
Z toho vychází i názvosloví: osnovní pruty jsou svislé, útek vodorovný. Vzájemným překřížením
vznikne výplet. Protože se postupuje stále jedním směrem, jednotlivé pruty se zaplétají mírně šikmo do spirály.
Kombinací různých způsobů výpletů (někdy se říká opletků) se docílí zpevnění prutů v žádané poloze, tím tedy i
výsledného tvaru košíku. Pro komerční účely se používá pletení na formách nebo desce. Amatéři nebo umělci dávají
přednost pletení z volné ruky.
Vzrůstající zájem o pěstování vrb a pletení košíků vedl k založení specializovaných košíkářských stránek. Jsou určeny především pro ty, kteří mají košíkářství jako hobby. Vaše dotazy a příspěvky můžete směrovat na nebo do listárny.
Nejprve bych se ráda představila sama. Ruční práce a kutilství mě pronásledují více než 20 let a tak jsem
postupně dospěla i ke košíkářství.
Začala jsem plést (lépe by znělo tkát) košíky před třemi lety. Vyzkoušela jsem různé materiály - ale úplně jsem propadla
kouzlu vrbiček, které pro vlastní potřebu a zahrádkářské pokusy pěstuji na několika pozemcích. Pilně sleduji literaturu
a diskuse, týkající se vrb a košíků a snažím se přiučit od zkušenějších. Díky tomu jsem navázala i mnoho cenných přátelství.
Vydala jsem dva články v Domově 4/2000: o stavbách z vrb a návod na ošatku z pedigu.
Odvážila jsem se vystavit několik výrobků na velikonoční výstavě v Jílovém u Prahy a předvádět na Krajkářských trzích.
Občas se nechám přemluvit k výuce v kurzech.
K tomu účelu jsem připravila návody psané stylem "krok za krokem" a soustředila je v jednoduchých skriptech.
V individuální tvorbě ráda experimentuji. Pokouším se analyzovat a napodobit standardní vzory, ale nevyhýbám se využití
technik netradičními způsoby. Podívejte se, jak vypadají moje výrobky,
například z pedigu.
Tento košíček, právě tak na dvě houby, si objednal můj dlouholetý kamarád. Nikdy prý víc nenašel. Letos rostly houby tak hojně, že jeho rozměry (průměr 23 cm, výška 17 cm) prostě nestačily. Pokusila jsem se popsat postup při jeho výrobě. Návod, jak vyrobit košíček, samostatně či za pomoci učitele, vám jistě udělá radost. Jen doporučuji, abyste zvolili větší rozměr a k k tomu úměrně navýšili počet potřebných prutů. Počítejte s tím, že upletení košíčku trvá přibližně tři hodiny a i po uschnutí je poměrně těžký.
Po opadu listí se nám odhaluje zajímavě zbarvená kůra větví různých keřů a stromů, které lákají ke zpracování.
Od listopadu do února je ta správná doba nařezat si svítivě žluté, zelené až hnědočervené vrbové proutí,
krvavě červenou svídu nebo tmavě hnědou lísku. Přednost mají jednoleté, nerozvětvené, tenké a ohebné proutky o celkovém počtu přibližně 100 kusů. Počínání při řezu prutů musí být citlivé, aby se nepoškodily základy pupenů pro
další vegetační období. Ohebnost lze zkusit navinutím přes zápěstí nebo prsty - pruty by se neměly lámat.
Materiál lze samozřejmě získat i nákupem.
Před vlastní prací je vhodné proutí seřadit „špičkami“ k sobě a roztřídit podle délky, tloušťky a případného
poškození:
Popis prutů | Počet | Délka |
Rovné silnější pruty se přidrží u „špičky“ a zkrátí na stejnou délku. Ponechají se na osnovy stěn. | 24 ks | cca 100 cm |
Z ustřihnutých „pat“ se vyberou stejně silné klacíky na osnovní kříž dna a zkrátí na stejnou délku. | 6 ks | cca 25 cm |
Poněkud tenčí pruty než na osnovy poslouží na výplet stěny | 24 ks | cca 100 cm |
a na opletky, které výplet ohraničují. Čím delší tenčí pruty budou, tím vyšší košík vznikne. | 6 + 6 ks | min. 50 cm |
Na výplet dna se použijí dvojice stejných prutů. | cca 24 ks | různé délky |
Velmi tenké, velmi dlouhé pruty se vyberou na opletení ucha, | 10 ks | cca 120 cm |
jehož základem bude silný prut. | 1 ks | cca 50 cm |
Se zpracováním nelze dlouho otálet, proutí vydrží pružné 3 - 6 týdnů, poté uschne. Aby získalo zpět ztracenou ohebnost, musí se máčet. Pokud se rozmočení nepovede, nezbývá než proutí povařit a oloupat.
Pro začátek bude stačit ostrý nůž, elektrikářské štípací kleštičky, zahradnické nůžky, šídlo a kousek provázku. K ošetření případných úrazů by měla být dostupná dezinfekce a náplast. Pokud se proutí máčí, bude vhodný i krém na ruce. Úklidové pomůcky budou nezbytné na zahlazení stop – odstříhané kousky větví budou prostě rozlítané všude.
Košík má základní části dno, vypletenou stěnu, ukončenou zavírkou a obvykle ucho. Zhotovení každé části má své technologické a pomocné kroky:
DnoObr.1
Začíná se od středu. Tři silné, krátké pruty se naříznou podélně uprostřed a další
tři pruty se otvorem prostrčí.
Prostrčené pruty se zajistí proti posunutí: do řezu se zastrčí dva proutky „špičkou“. Jeden se nasměruje dopředu a druhý dozadu. Oba se přiloží se na trojici prutů. Než přejdou k sousední trojici, překříží se – je jedno jakým směrem, ale měl by být stejný po celý výplet dna. Přes trojice se pevně přepletou nejméně dvě řady. Vznikne tak hezký čtvereček. Poté lze pruty z trojic rozdělit a oplétat je jednotlivé „paprsky“ dvěma proutky s překřížením (obr.1). Přitom by se mělo dbát na správný směr a rozestupy osnovních prutů a zároveň na utahování a stlačování oplétacích proutků ke středu. Až nebudou stačit délky proutků k oplétání, nastaví se pouhým přiložením nových proutků stejně silným koncem, tj. „patou“ nebo „špičkou“. V oplétání pokračují nové proutky. V další řadě jsou nastavená místa zajištěna přepletením. Končit by se mělo „špičkami“, které se zasunou do výpletu. Všechny přečnívající konečky prutů se ustřihnou a vznikne kruhové dno. StěnaObr.2
Silné pruty, určené pro osnovy, se šikmo seříznou u „paty“. Postupně se zastrčí
z obou stran kolem „paprsků“ dna.
Ohnou se nahoru a svážou dohromady provázkem (útvar připomíná klícku). Pokud hrozí zlomení prutu, přimáčkne se v místě ohybu nebo mírně zakroutí. Zasunuté osnovy se zajistí opletením třemi proutky: ke třem osnovám se přiloží po jednom proutku „špičkou“. Jeden krajní se vede přes dva sousední a zahákne za následující volnou osnovu – stále stejným směrem (viz dolní řada na obr.2). Pro pohodlnou práci se přitom košíkem otáčí. Nastaví se další trojice „patami“ a doplete ke „špičkám“. Uvolní se provázek. Pro výplet stěny se ke každé osnově přidá jeden prut, tentokrát „patou“. Nejjednodušší je prut přiložit k osnově tak, aby seříznutí směřovalo dovnitř budoucího košíku. Existuje řada variant výpletů. Snadno pochopitelný je výplet „plátnovou vazbou“, kdy prut je veden střídavě vně (přes osnovu) a uvnitř (za osnovu). Postupně a opakovaně se každý prut zahákne vždy za sousední osnovu stejným směrem, dokud se nezaplete až do „špiček“. Košíkem se přitom otáčí a výplet spirálovitě přibývá (horní část obr.2). V průběhu vyplétání se řady stlačují prsty (nebo stloukají železem) směrem ke dnu, protože zelené proutí seschne a košík by nebyl pevný. Zároveň se osnovy mírně rozvírají a směrují do požadovaného tvaru košíku, obvykle kónického. Výplet se zajistí opět opletením třemi proutky jako na začátku a začistí se konečky seříznutím. ZavírkaStejně jako u výpletů, je možné si vybrat z více možností, jak vytvořit pevnou horní hranu košíku. Ačkoliv košíček na fotografii je uzavřen čtyřpárovou zavírkou, pro zjednodušení je popsána třípárová zavírka. Volně se zahne jeden osnovní prut za svůj sousední. Totéž se zopakuje dvakrát, takže vzniknou tři obloučky.Podobně jako u oplétání třemi proutky se přeloží jeden krajní ohnutý osnovní prut přes dva sousední ohnuté osnovní pruty a zahákne za následující stojící osnovu. Stojící osnova, se nyní ohne a přiloží k právě zapletenému prutu. Vznikne tak „první pár“ (obr.3). Zapletení dalších ohnutých prutů přes dva sousední, zaháknutí za stojící osnovu, ohnutí této stojící osnovy se zopakuje ještě dvakrát. Získají se tak „tři páry“ (obr.4). Pozor změna: zapletený první krajní prut se nyní už ponechá stát. Pokračovat v zaplétání stejným způsobem (přes dva páry, zaháknout za osnovu, ohnout a přidat osnovu) bude pouze prut z ohnuté osnovy - tedy nezapletený. Postup se opakuje, dokud se nezaplete celý okraj. Náročná fáze je zapletení posledních prutů do ponechaných obloučků. Osnovní pruty byly ohnuté hned na začátku a nyní je potřeba postupně zaplést zbývající pruty na správné místo. Po zapletení se obloučky stáhnou tak, aby okraj byl pravidelný. Všechny trčící konce se ještě utáhnou a ustřihnou.
Obr.3
Obr.4
UchoObr.5
Silný prut se opatrně ohne do oblouku. Vybere se vhodná část a oba konce se šikmo seříznou.
Šídlem se rozšíří okraj na protilehlých místech košíku a ucho se zastrčí co nejhlouběji.
Vedle každého konce ucha se zastrčí „patami“ asi pět tenkých omotávacích proutků. Ucho se volně omotá nejprve z jedné strany, „špičky“ se protáhnou skrz výplet. Z druhé strany se při omotávání vyplní ponechaná mezera a „špičky“ opět protáhnou skrz výplet. Protažené „špičky“ se obtočí kolem ucha, prostrčí vzniklou smyčkou, utáhnou a zastřihnou (obr.5). |
Výsledkem by měl být podobný košíček jako na fotografii. Pokud jste měli problémy s porozuměním textu
nebo při vlastní realizaci, ozvěte se
nebo do listárny - pokusíme se nalézt řešení.
Další inspiraci můžete rovněž nalézt na stránkách
s příbuznou tematikou.