7.2.2006
Sice pozdě, ale přece, Vám přinášíme opožděnou
fotoreportáž
ze 17. ročníku KERAMICKÉHO DNE, který se konal 28.5.2005 v Kostelci nad Černými lesy (omlouvám se Hance za pozdní zpracování podkladů).
24.9.2002
Hanka nám opět připravila krátkou
reportáž
z 14. ročníku TRADIČNÍHO KERAMICKÉHO DNE doplněnou spoustou fotografií kvalitní keramiky.
30.7.2001
Hanka
navštívila v sobotu 26.5.2001 13. ročník již tradičního KERAMICKÉHO DNE. Bylo to náměstí plné
kvalitní keramiky (až na pár malých výjimek). Počtem vystavujících se podle pořadatelů
tento ročník zařadil na první místo ze všech třinácti. Z naší
reportáže
je jasné, že k vidění toho bylo hodně ...
18.5.2001
Základní škola na nám. Curieových zase ožila řemesly. Na Krajkářských trzích bychom samozřejmě očekávali krajky – pro mě osobně byly překvapením Marienspitze, drhané hvězdičky, připomínající sněhové vločky, které vyrobili v Německu.
Tradičně nejvíc bylo vidět paličkování a rovněž tradičně Jana Pechová pokračovala v šité krajce (ještě pár ročníků a bude to...). Nadchnul mě strom s krajkovými listy (autorce se omlouvám za nepoznamenané jméno).
Skoro jako krajky působí vystřihovánky Markéty Vránové. Z jejích návodů (dříve zakoupených v galerii Hnízdo) jsme symbolicky vypustili invazi šneků v ateliéru.
Z dalších textilních technik předváděla ruční tkaní Hana Růžičková a Eva Vozková
Od „výroby“ tkanin jsem zaměřila pozornost na ty, kteří hotové tkaniny zdobí, např. Erika Honzáková a další autorky malbou na hedvábí.
Batikované šaty Dany Maškové se mi nepodařilo zachytit, tak alespoň batiky Evy Štandové a Kamila Fišera.
Z přírodních materiálů lze vyrábět buď zvykoskovné předměty, jako dělá figurky ze šustí Zdena Mašková a Hana Maříková (autorka kraslic bohužel zase zůstane beze jména)
Nebo se můžete odvážit použít větvičky a traviny úplně objevitelsky, jako se to podařilo Daniele Holušové z Ostravy
Samozřejmě se zúčastnili i keramici, dráteníci včetně pana Musila, paní Řezníková s dřevěnými šperky, paní Hana Prokešová s neobvykle dekorovanými perníky a další.
Každopádně jsou trhy báječná příležitost k setkání s přáteli, zároveň se můžete pochlubit s tím, co už všechno umíte. A když ještě neumíte, nevadí. Na našich stránkách sledujte Odkazy na naše „konkurenty“ a Kurzy, pokud se toužíte s námi setkat osobně. Jde nám přece všem o stejnou věc: o renesanci řemesel.
28.4.2001
Pokud vás zajímá keramika, máte poslední šanci shlédnout krásné čajové konvičky v zámečku v Roztokách u Prahy.
Dopravní spojení je možné buď vlakem - jezdí z Masarykova nádraží směrem na Kralupy nad Vltavou každou hodinu nebo
autobusem 340 a 350 z Vítězného náměstí (směrem k Delvitě) každých 20 minut. Od zastávek půjdete s kopce, tunýlkem
doleva a jste na místě. Na nádvoří vpravo si zakoupíte vstupenku za 20.- Kč, která platí pro celý objekt - kromě historických
expozic nabízí i hru na archeology!
Ale vraťme se k cíli:
Konvičky I Sing na výstavu zapůjčila ze své sbírky paní Tchang Jün-ling Rusková. Výstava je zaměřena na přípravu čaje.
Postupy jsou namalovány na obrázcích na rákosovém papíru.
Vaření čaje v Číně prošlo vývojem:
Konvičky se vyráběly z červené hlíny z okolí I Singu (hlína obsahovala železo, křemen, slídu a kaolin). Zdobily se rytím nebo
přilepováním motivů, někdy se přibarvovaly do modra nebo zelena. Pálily se při 1100-1200°C. Povrch byl většinou hladký bez glazury.
Při minulé výstavě v galerii Scarabeus jsem neodolala a dva "vzorky" si koupila. Velikostí jsou asi tak do hrsti, střep velmi tenký a povrch
sametově zaleštěný. Docela by mě zajímalo, jak takové dokonalosti výrobci dosáhnou - že by snad byly lité?
Vlastnictví konviček je nanic, když nevíte, jak je použít. Měla jsem štěstí být svědkem ukázky čínského čajového obřadu při příležitosti současné výstavy. Čaj poskytl pan Cuej, majitel čajovny na Národní třídě 23 (poblíž podloubí METRO), postup předváděla "čajová slečna" Tu Čie, paní Dr. Zlata Černá uváděla jednotlivé kroky postupu poetickými názvy a ochutnat nám nabídla paní Rusková.
Veliká mísa uprostřed stolu se nazývá "čajové moře" a slouží k zachycování odpadní vody a přebytečného čaje. Vedle mísy jsou malinké nízké mističky a za mísou vykukují vyšší kalíšky. Dvojici se říká "fénix a drak" a ještě k nim patří nízký, oválný podložní tácek.
Čaj se ze sáčku nabírá speciální pinzetou nebo lžičkou do větší ploché misky s násypkou. Tímto se "očistí". Na spaření čaje se připraví dvě konvičky. Do varné konvice se dá vařit voda - než začne, měla by se navodit meditativní nálada zapálením vonné tyčinky.
Ladnými pohyby se rozprostře nádobí. Vařící vodou se překvapivě propláchne vnitřek a opláchne celý povrch veškerého nádobí. Misky "drak a fénix" se přiklopí na sebe, aby vydržely prohřáté.
Lístky čaje se nálevkou nasypou do jedné z konviček a shora spaří vroucí vodou. První nálev se vylije pryč. Připraví se druhý nálev, nyní už se slije do druhé konvičky. Z ní se rozlije do mističek a přiklopí kalíškem. Otočí se opačně, aby se i kalíšek provoněl a prohřál, pak zase otočí zpět a na tácku se podává.
Z kalíšku se mnutím v dlaních uvolňuje vůně čaje, z mističky se třemi doušky pomalu vychutná čaj.
Přelití čajových lístků v konvičce se může opakovat 5-9 krát, dokud se vůně, chuť a barva nálevu nezmění.
Jako kuriozitu jsme ještě vyzkoušeli vzácný bílý čaj, připravený místo v konvičce v průhledné sklenici, kde jsme mohli sledovat zesvětlování barvy čajových lístků. Zážitek to byl mimořádný, určitě by byl ještě umocněn intimním prostředím čajovny - kam vás pan Cuej srdečně zve.
