Březové koště si můžete levně koupit téměř v každém železářství, ale vlastnoruční výroba - to je jiná.
Také nás lákalo vyzkoušet si zpracování i jiného druhu proutí než je vrbové.
Na základě vlastních zkušeností jsme Vám připravili stručný návod, jak na to, dle hesla: "Co ženy vymyslí, muži realizují"
(laskový čtenář nechť srovná s návodem na potištěná trička).
Pro výrobu jednoho až dvou košťat budete potřebovat objemnou otep březového proutí. Jelikož jsme neměli ten správný odhad, nařezali jsme si proutí o trochu víc, takže nakonec jsme vyrobili košťata dvě. Teď již víme, že budete na jedno koště potřebovat:
Pozn.: Nejkratší délky se částečně získají ořezáním obrostu z delších větví.
U dvou největších délek jsme odstranili
v jejich horní části kůru a postranní větvičky tak, aby při uchopení bylo koště
příjemné do ruky. Dále jsme veškerý materiál rozdělili na dvě poloviny. K nejkratším
délkám jsme přidávali odspoda od kratších větví až po nejdelší. Vniklá dvě polokošťátka
jsme provizorně svázali provázkem v odstupňovaných vzdálenostech. Normálně se košťata váží
vázacím drátem, ale my chtěli vyzkoušet tradiční vázání vrbovými houžvemi.
Nejdříve jsme si z vrbových proutků jejich zkroucením připravili "houžve" a zkusili omotávat jimi. Přestože jsme vybírali relativně tenké pruty, byly pro uvedený účel příliš tlusté a nepraktické. Proto jsme prut rozštípli po délce nožem napůl a zhotovili tak dle košíkářského slangu tzv. "šén". Omotávání pak již bylo podstatně snadnější.
První úvazek jsme začali vázat asi 55,5 cm od spodu. Silnější konec houžve jsme vetknuli pomocí šídla do svazku, omotali asi 4x a pak konec opakovaně provlékali přes omotání (obdobný postup, jako když se podvazují štětce na barvení). Aby spoj byl pevný a nerozmotával se, postup jsme opakovali několikrát a nakonec zbylý koneček jsme podvlékli pod jednou smyčkou a zatáhli dovnitř otepi.
Po uvázání prvního úvazku jsme obě otýpky polokošťat spojili v jedno a svázali je ještě pěti úvazky. Na závěr jsme konce prutů nahoře šikmo sestřihli zahradnickými nůžkami. "Roztřepenou" část koštěte v dolní části jsme dali do fazóny překřížením dvou nejdelších bočních větviček a zavázáním na plochý "ambulanční" uzlík. Konečky košťata jsme zastříhli zahradnickými nůžkami.
Příprava prutů nám trvala cca jeden večer. Vázání jsme odložili na další den.
Při přípravě proutí mladší syn prohlásil, že se ke gauči nechce dostávat pomocí
motorové pily. Z uvedeného výroku vyplývá, že se nejedná o práci vhodnou do obývacího
pokoje, i když ze snímků v úvodu návodu je zřejmé, že my jsme se této rady z nedostatku
jiných prostor nedrželi.
Výsledkem je koště, které zaručeně nikde nekoupíte.
Máte-li někdo praktické zkušenosti s uvedeným postupem, či košťata děláte úplně jinak, napište nám do listárny, náš návod o Vaše náměty případně rozšíříme.
Článek "Koště z březového proutí" doposud ohodnotilo 74 čtenářů průměrnou známkou 1.58.
