Než vůbec začnete, varujeme vás! Vzniká závislost jako každá jiná, se vším všudy, hlavně abstinenčními příznaky. Nevinný úmysl ušít si dečku na stůl nebo polštář, které jste viděly kdesi v časopise nebo u kamarádky, se rozvine do šití dek na dvojlůžka, pro celou rodinu i rozvětvené příbuzenstvo. Můžete se však setkat s nechápavým kroucením hlavou, proč už tak vzorovaná látka je rozstříhána na malé kousky a ty pracně znova sešívány, aby opět vznikla vzorovaná látka.
Začne to nenápadně přehrabováním zbytků látek: z náhodně seskupených kousků se k sobě dva náramně hodí. Hlavou bleskne nápad, že by to chtělo jen malý kousek kytičkové (puntíčkové, kostičkové…) látky, aby se z toho něco dalo udělat. Než uděláte ten první osudový krok do nitra obchodu s látkami, dobře si to rozmyslete – postihne vás nákupní horečka. Pokud je nutkání silnější než vůle a opravdu dovnitř musíte, pak tedy zkontrolujte obsah peněženky a letmo pohlédněte na hodinky.
V každém případě budete potřebovat jednobarevné látky stejné gramáže, které vzory sjednocují. Ideální pro začátečníky je červená nebo tmavá barva – pokud neumíte šít s náprstkem, počítejte s tím, že poteče krev! Pro tento účel jsou nejvhodnější pevné bavlněné praporoviny. Na množství metráže nešetřete, jednobarevné látky jsou potřeba vždycky a dávají se obvykle i jako spodní podkladová látka. Pokud neseženete požadovaný odstín, lze jej získat barvením pomocí barev na látky Duha, Iberia apod.
Neomylně pak zamíříte k pultu se zlevněnými zbytky nebo prohrábnete bedny – vždy si zkuste pohmatem, zda je vyhlédnutý hadřík vhodné síly a tahem zkuste, zda nemá tendenci ke třepení či rozkladu. Také si můžete dovolit luxus prodlení u pultu s bavlněnými potištěnými látkami a samozřejmě - od každé potřebujete aspoň kousek, nejméně 0,25 metru, co kdyby se někdy hodil. Ještě kanafasy či jiné lůžkoviny. A dekorační látky! Tady je tolik motivů, že bude stačit je jenom ozdobně obšít. Nebo taková návštěva v Second Handu, tam můžete najít pravé a originální poklady, ale pozor na kvalitu a trvanlivost. Speciálně pro deky, polštáře apod. je lepší látka nová nebo aspoň zánovní. Trvanlivost celého díla určuje jeho nejméně kvalitní část! No a aniž byste si to uvědomili, jste lapeni v pasti.
Ještě nezapomeňte na výplň. Duté vlákno – na dečky a polštáře spíš tenčí (může být i prošívaný vatelín), na deky silnější (max. 1 cm). Tady žádné troškaření. I když původně zamýšlíte jen chňapku, velká deka je pro vás výzvou. Že nemáte prostory na skladování? Žádný problém: složíte prostě balík do polštáře, budete ubírat podle potřeby a když už se není o co opřít, dokoupí se další náplň - budoucí materiál. Tak vidíte, je to nekonečný koloběh.
Doma látky hoďte do pračky a společně vyperte (stačí s minimem prášku nebo úplně bez, teplota » 60oC) – aby se odstranila apretura, látky se rovnoměrně srazily a nezapouštěly do sebe barvy po sešití.
Po usušení látky vyžehlete.
Výše uvedenou proceduru praní a žehlení doporučujeme provést ihned po nákupu, neboť jinak hrozí nebezpečí, že při osvícení náhlým vnuknutím nového díla sáhnete v rychlosti a nedočkavosti po nesprávném kusu a ten – zrovna ten jediný – obarví celé dílo.
Takto připravená látka složená do zásuvek, krabic či kufrů představuje neocenitelný poklad. (Pro některé slabší povahy je shromáždění tohoto pokladu již vyvrcholením tvůrčího zápalu a tudíž dále již nemusí tento návod číst).
Vzor se pohodlně kreslí na čtverečkovaný papír, ale stačí i obyčejný náčrtek od ruky. Kdo umí, může trénovat kombinace geometrických i nepravidelných tvarů na počítači.
Na výrobu šablon se osvědčila plastová podložka
pro psaní prvňáčků.
Na ni si podle pravítka nakreslíte tužkou základní motivy, které tvoří vzor.
Pro začátek si nekomplikujte život – obvykle stačí čtverec, trojúhelník a poloviční trojúhelník.
Velikost motivu si zvolíte např. 10 cm - všechny další tvary, které někdy odvodíte z tohoto rozměru, uchovávejte ve společné obálce. Motivy vystřihněte z podložky nebo pevného papíru technickými nůžkami. Je to jednodušší, než shánět již hotové šablony, posuvná pravítka, skalpel, řezací kolečko a kdovíco ještě .
Na rozkreslení vzoru na látky se osvědčilo použití speciálních
fixů na látky, které lze snadno vyprat (znají hlavně maminky malých dětí).
Kreslí ostrou a stabilní čáru, viditelnou i v rozích. Stabilitu oceníte
zejména v případě, kdy se Vaše práce protáhne na roky či desetiletí…
V případě nouze poslouží i ořezaná obyčejná tužka nebo pastelky.
Ostrost špičky průběžně obnovujte ořezávátkem.
Aby se látka při obkreslování šablon nepohnula, je vhodné ji položit a uhladit na smirkovém papíru (hrubosti asi 180).
Nakreslené motivy budete stříhat ostrými nůžkami na látku, možná se budou hodit i malé nůžtičky na odstřihávání konečků nití při šití.
Pro spojení nastříhaných motivů budete potřebovat špendlíky (nejlépe tenké dlouhé, se skleněnou hlavičkou), pro spojení s dalšími vrstvami možná spínací špendlíky, ale my je doporučujeme nahradit stehováním.
Při šití se neobejdete bez pevných bavlněných nití v barvách látek nebo jedné neutrální barvě. Už se dají sehnat i „neviditelné“ nitě. Jehly volte krátké, tenké (č.7). Pokud umíte šít s náprstkem, jste ve výhodě. Jinak si téměř jistě rozpícháte prostředníček a palec, jimiž obvykle prostrkujete jehlu skrz látku. Mnohem příjemnější na práci je speciální kožený náprstek. Pro udržení směru a rozestupů při prošívání ještě existuje lepicí páska různých šíří (šířky od 5 mm a výše), která Vás provede při prošívání a pomůže Vám docílit „absolutně“ rovnoběžné stehy. S trochou úsilí se obojí dá sehnat.
A co budete potřebovat nejvíc? Čas a trpělivost. Potřebný čas je přímo úměrný složitosti vzoru (tj. počtu dílů), velikosti díla a vaší píli. Přijdou chvíle krize, kdybyste nejraději nehotové dílo mrskli navždy do kouta, ale s časovou náročností to není tak strašné, jak se říká. Přátelé, kteří se patchworkem zabývají víc, nebyli schopni odpovědět na otázku, jak dlouho jim určitý výrobek trvá – obvykle mají rozpracováno několik výrobků v různých stádiích rozvoje. Z mojí ojedinělé zkušenosti získané při zhotovení polštářů mohu prozradit:
| promýšlení vzoru | 1 hod. |
| obkreslování šablon a stříhání | 1 hod. |
| sešpendlení a sešití základního čtverce | 2 hod. |
| přidání rozšiřujících pruhů nebo jiná expanze | 2 hod. |
| sežehlení, prostehování s vatelinem a podkladovou látkou | 1 hod. |
| promýšlení způsobu prošívání (i déle, je přece tolik možností, které je potřeba konzultovat) |
1 hod. |
| prošívání a párání | 6 hod. |
| olemování hran nebo jiné dokončení | 1 hod. |
Takže suma sumárum cca 15 hodin. Doba narůstá také podle toho. kolik času promrháte kocháním se pohledem na rodící se dílo. Výhodou je, že nemusíte sedět a pracovat „v úkole“ – nosíte si malý balíček ssebou kamkoliv a jen tak mimochodem prostehujete 1 - 2 návleky nitě v prostojových časech, například než vystydne káva.
Z uvedeného harmonogramu, který zároveň naznačuje kroky pracovního postupu, je zřejmé, že dílo je dokončitelné v rámci lidského života.
Nebudeme plánovat tak, jak radí moudré učebnice, ale
kritickým okem zhodnotíme množství našich látek a vyjdeme od limitujícího
minimálního zbytečku. Třeba z něj vyjde jen na centrální čtvereček.
K němu přiložíme doplňkovou harmonickou nebo kontrastní barvu – buď
opět ve čtvercích nebo jako trojúhelníky - diagonály umožní více kombinací a
oživí vzhled. Volba je zase dána množstvím látky – pokud máme dostatek,
zkusíme, zda je lepší světlejší, aby se vzor dostat do popředí nebo tmavší, aby
naopak ustoupil – funguje tu optická iluze. Ve větších vzdálenostech od středu
nezapomeneme na opakování nějakého prvku, který se vyskytl
v centrálním čtverečku.
Pro jednoduchost si zkuste tzv. „Ohio Star“. Zkusili jsme ji použít i v intarziích, podívejte se, že vypadá dobře. Američané vůbec mají spoustu poetických názvů a symbolů pro jednotlivé vzory, ale vy jste přece nedočkaví jak začít, takže historii pro tentokrát vypustíme.
Z obrázku je zřejmé, že potřebujeme pár čtverců a trojúhelníků. Nic nemůžeme zkazit, když pro začátek zvolíme dvě jednobarevné látky a jednu pestrou. Barevnost máme promyšlenou, takže začneme vzor budovat od středu.
Jak bylo naznačeno výš, látku podložíme brusným papírem, přiložíme šablonu – tady popřemýšlíme, kterým směrem: osnovní a útkové nitě budou držet rovný tvar, naopak při stříhání a šití šikmo se může látka vytahovat, ale někdy je vzor zajímavější. Pevné kraje látek musí přijít pryč, jinak mají tendenci se táhnout jiným způsobem než ostatní plocha látky. Šablonu obkreslíme ostrou tužkou, rohy ještě jednou obtáhneme. Kreslíme na rub, aby čára byla při šití dobře vidět. Pro obkreslování dalšího motivu nezapomeneme šablonu posunout tak, aby vyšlo na přídavek na švy.
Stříháme ostrými nůžkami asi 8 mm od nakreslené čáry kvůli třepení při šití.
Nastříhané dílky pokládáme vedle sebe na stůl, pro kontrolu, zda obraz vytvořený naší fantazií vypadá uspokojivě i v realitě. Stává se, že vzor je mohutný a bude hezčí jej více členit, například rozpůlením motivů (ne doslova - pozor na přídavky na švy!). Nejsme manufaktura, stříháme a dotváříme vzor postupně. Co když nás napadne nějaká zásadní změna? Pak bychom měly pytlík nestravitelných počmáraných zbytků. Při sestavování vzoru kontrolujeme, aby díly ležely stále stejnou stranou nahoru – spousta zbytečných chyb nastane při zmateném kombinování tu lícovou, tu rubovou stranou nahoru.
Před šitím spojíme k sobě dva sousední díly lícovou stranou pomocí špendlíků: rohy propíchneme špendlíkem, zkontrolujeme na obou stranách budoucího švu zda nakreslené linie, spojené špendlíky, leží přesně na sobě. Pokud máme přídavky na švy nastříhané úplně přesně, lze u menších dílků s kratšími švy tento nudný krok vynechat.
Překvapí a uklidní vás, že šití se provádí tím
nejjednodušším předním stehem. Samozřejmě lze šít i na stroji středně dlouhými stehy.
Asi 2 cm před rohem začneme
stehovat drobným stehem, v rohu otočíme, pokračujeme k protějšímu
rohu, zase otočíme jehlu a vrátíme se asi 2 cm zpět. Takové zapošití
spolehlivě stačí. Hned po sešití sestřihneme přídavky látky tak, aby
u okraje zbylo pouze 5 mm.
Spojovat začneme od menších trojúhelníčků, diagonálně pak spojíme do čtverce. Připravíme si všechny potřebné sešívané čtverce. Při sešívání větších motivů zpravidla narazíme na šev. Jehlou se vrátíme a v daném bodě 2x prošijeme.
K sešitému centrálnímu čtverci přidáme dva boční čtverce, čímž vznikne první centrální pruh. Obdobně sestavíme horní a dolní pruh. Jejich spojením vznikne velký čtverec. Přidáváme okolo něj další sešité pruhy nebo lemy, čímž expandujeme do plánovaného rozměru či totálního bezvědomí.
Sešitý útvar položíme rubem nahoru. Všechny švy uhladíme směrem ven od centrálního čtverce, spoje švů hezky rozprostřeme a sežehlíme. U jinak sesazených vzorů se švy mohou sežehlovat třeba všechny jedním směrem, ale princip je stejný: jedna látka bude ohnutá, druhá rovná. Pozor na šikmo střižené díly, mohou se vytahovat!
Sežehlené dílo položíme na vatelin, který ustřihneme s přesahem asi 1 cm. Podložíme podkladovou látkou – je lepší v základním barevném tónu, i když uvnitř polštáře nebude vidět. Ustřihneme ji s přesahem 2 cm – pro případ, že bychom se nevzchopily k dokončení polštáře, abychom měly možnost olemovat výrobek jako dečku.
Prostehujeme tyto tři vrstvy dlouhými stehy. Postupujeme od středu v asi 5 cm rozestupech vodorovně i svisle, průběžně kontrolujeme, zda se látky někde nehrnou – kdyžtak stehy popárneme a opravíme. Místo stehování si vrstvy můžeme sepnout spínacími špendlíky.
Prošíváme opět známým, již důkladně nacvičeným, předním stehem nití ve stejném nebo kontrastním tónu. Postupujeme opět od centrálního čtverečku. První prošívání se obvykle dělá v místě všech sežehlených švů, takže prakticky není vidět. Druhá řada prošívání se dělá cca 5 mm od švů, často právě těsně za ohnutým sežehleným švem. Někdy vás vzor sám vybídne ke způsobu prošívání, např. podle vodorovných či svislých čar nebo obtažení motivu vzoru. Postupujte individuálně a tvořivě, nesnažte se o úplnou pravidelnost.
V případě dečky zastřihneme vatelin k hraně patchworku. Rohy pečlivě vypracujeme jako první, přitahují pozornost. Podkladovou látku v rohu ohneme na líc v úhlu 45 stupňů. Nyní ohneme okrajové hrany tak, aby k sobě těsně přilehly.
U velkých dek se nejprve musí spojit čtverce: vateliny se setřihnou tak, aby se setkaly. Jeden okraj látky zůstane rovný, druhý se ohne a v ohybu přišije skrytým obnitkovacím stehem. Okrajový lem i s vatelinem našívá zvlášť.
U polštářů se okraj prošije entlovacím stehem na stroji, přebytečná látka se odstřihne.
Teď už zbývá jen přišít zadní stranu polštáře s knoflíky nebo zipem a můžete se svalit k zaslouženému odpočinku. Anebo snad už máte nastříháno na další patchwork jako já?
Osobně jsem kouzlo patchworku nepodlehla ihned, když jsem se s ním prvně seznámila. Teď cítím zpoždění: je přece tolik vzorů, které stojí za vyzkoušení! Nakažlivost patchworku mohou potvrdit další kamarádky: začínaly pod vedením Dany Benedik asi před dvěma roky. Výsledky jejich snažení předvedly na výstavě v Národní knihovně (na podzim 2000), inspirujte se z fotografií:
Mirka nám ušila takhle krásnou „valentinskou“ chňapku a ráda aplikuje.
Dáša šila vesty a už žádnou nemá (do nich se vatelin nedává, vypadali byste příliš plnoštíhle)…
Helena při semináříku vyklopila tašku tovarů a polotovarů, z nichž oči přecházely – a ty nejhezčí jí zabrali psi. Ale o tom vám napíšeme (možná) zase až příště.
Pokud stále nejste saturovány informacemi zkuste propátrat naše odkazy s příbuznou tématikou nebo si zakoupit jednu z mnoha knih na toto téma. A jak jste na tom vy? Podělte se o své nápady a odkazy do naší listárny.
Článek "Patchwork" doposud ohodnotilo 96 čtenářů průměrnou známkou 1.3.
